Vtipy

Vtipy

Ve třídě se děti baví o svých prarodičích. Děti si povídají o tom jak žili, co dělali, kde byli. Na řadě je Pepíček, který říká:
"Paní učitelko, můj dědeček měl strašnou smrt, on zemřel v koncentračním táboře."
Učitelka říká:
"To je strašný Pepíčku, tvůj dědeček byl opravdu hrdina a jak se to stalo?"
"No on se ožral a spadl ze strážní věže."


"Karle, vyjmenuj čtyři živly."
"Oheň, země a vzduch a... a, a..."
"No v čem si myješ ruce?"
"Aha, mýdlo!"


Ptá se paní učitelka:
"Co víte děti o významných matematicích starého Řecka?"
Přihlásí se Pepíček a povídá:
"Všichni zemřeli!"


Nová paní učitelka vyzve třídu:
"A teď se mi pěkně představíte. Třeba ty, chlapče, jak se jmenuješ?"
"Já jsem Prokop Buben..."
"To mne nezajímá. Pověz mi, jak se jmenuješ!"


Studentky měly napsat esej, která by pojednávala o naboženství, sexu a tajemnu. Nejkratší práce měla jen jednu větu:
"Bože, jsem těhotná, ale s kým?


"O čem přemýšlíš?"
"O tom, jak to měli žáci dříve ve škole lehčí. Třeba za vlády Karla IV. končil dějepis na straně osmnáct."


Povídá učitel ve škole:
"Jmenujte mi nějaký živel!"
Přihlásí se malá Pavlínka:
"Prosím, koňak!"
"Jak jsi na to přišla?"
"Tatínek často říká, že má-li koňak, je ve svém živlu."


Přijde na přednášku, kde nasupený učitel vykládá,
pozdě matfyzák č.1 a on se ho ptá, proč přišel pozdě.
"Víte, já jsem zaspal, a tak jsem si osedlal koně
a jak tak jedu do školy, na náměstí Republiky mi
ten kůň chcíp, jak je tam ten velkej smog."
Učitel vykládá dál. Za chvilku přijde matfyzák č.2 (taky pozdě).
"Proč jdete pozdě?" ptá se učitel.
Matfyzák č.2:
"Ráno jsem zaspal a jak jsem spěchal, tak jsem si osedlal koně a jedu do školy, no a na náměstí Republiky,
protože je tam takovej smog, mi ten kůň chcíp."
Učitel už jich má plný zuby (jako obvykle).
Po pěti minutách přijde (na konec přednášky) matfyzák č.3.
Učitel už nevydrží a vybuchne:
"Taky vám po cestě chcípnul kůň???"
Matfyzák č.3 odvětí:
"No já jsem ráno zaspal, a jak tak jedu do školy pětkou, na náměstí Republiky byla zácpa, protože tam leželi ňáký chcíplý koně!"


V lavici se hlava nehlava tlučou dva kluci. Paní učitelka je roztrhne:
"Co se děje?!"
"On tvrdí, že jeho máma ma nejkrásnější prsa, ale moje máma má ty nejkrásnější prsa na světě!"
A perou se dál.
"Kluci nechte toho, tvoje maminka má ty nejkrásnější prsa na světě, ale i tvoje maminka má ty nejkrásnější. Protože každá maminka na tomto světě má ty nejrásnější prsa!"
"I vy paní učitelko?"
"... I já!"
"Tak proč je nenosíte!?"


Učitelka nakreslila na tabuli jablko a ptá se dětí:
"Co jsem to nakreslila?"
Přihlásí se Pepíček:
"Prdel."
Učitelka se rozplakala a vyběhla ze třídy. Za chvíli do učebny vkročí ředitel a křičí:
"Proč jste paní učitelku dohnali k slzám? A kdo nakreslil na tabuli tu prdel?"


Babička se ptá Aničky:
"Co jste včera dělali ve škole?"
"Pokusy s výbušnými látkami."
"A co budete dělat zítra ve škole?"
"V jaké škole?"


Učitel hudby varuje žáka:
"Jestli mě budeš dále takhle zlobit, tak namluvím tvé matce, že máš velký talent."


Dvě spolužačky:
"Dneska jsem se ve škole pochlapila."
"Jak?" nechápe druhá.
"Dostala jsem dvě koule."


Rada starostlivé matky synovi odjíždějícímu po prázdninách na vysokoškolskou kolej:
"A Petříčku, nech slečny na pokoji."


"Jak to, že ty, čtyřkař, máš ze sexuální výchovy jedničku?" ptá se recidivista Průša svého synka.
"Ale, paní učitelka si na mě zasedla."


Přijde na Hanou telegram:
"Tatínku, přijeď mě do Prahy zachránit. Zkoušku jsem neudělal."
Táta vybral v kravíně největšího vola a šel s ním na nádraží. Potká ho soused a ptá se:
"Kam vedete toho vola, hospodáři?"
"To není vůl," odpoví sedlák, "to je úplatek. Vůl je v Praze."


Ve školní družině odmítá Renátka Mirečkovy milostné návrhy:
"Žádné rande. Ne, ne, ne. Je mezi námi velký třídní rozdíl."


Kdo je šestinedělka?
Žačka, která ještě neumí dělit šesti.


Přišel Jožin ze školy. Otec se ho zvědavě zeptal:
"Tak co, poznal učitel, že jsem ti pomáhal s úkolem?"
"Ne, jen mi povídal, že jsem čím dál blbější."


Táta se ptá Pepíčka:
"Za co máš tu pětku z matiky?"
Pepíček:
"No učitelka se mě ptala kolik je 3x2, tak sem jí řekl 6."
Táta:
"No ale to je dobře."
Pepíček:
"No a pak se mě ptala kolik je 2x3." Táta:
"Vždyť je to to samé!"
Pepíček:
"No a to sem ji řekl…"


Ze žákovské knížky:
Padá bez dovolení ze židle.


Pepíček jde se školou na výlet. Jdou kolem stráně, na které se pasou kravičky a Pepíček povídá:
"Jé, paní učitelko, podívejte jak ten bejček krásně šoustá tu hnědou kravičku."
Učitelka: "No jo, Pepíčku, máš pravdu, ale neříká se šoustá... Řekni třeba, že ji překvapil."
Za chvíli se vracejí kolem té louky zpátky a Pepíček křičí:
"Jé, paní učitelko, podívejte, jak ten bejček překvapil tu hnědou kravičku!"
Učitelka: "No, vidíš, tak se mi to líbí."
Pepíček: "On šoustá tu černou!"


Paní učitelka ve škole chce po dětech, aby řekly rým. Postupně jich několik řekne nějaké ty rýmy, až paní učitelka vyvolá Pepíčka a ten říká:
"V moři stojí Kokrhel, vodu má až po kolena."
"Ale Pepíčku, to se přece vůbec nerýmuje."
"Jen počkejte, až přijde příliv."


"Tak děti, dnes sa budeme fotit. Pěkně se na fotce usmívejte, to bude taková památka. A až si za deset roků vezmete tuhle fotku do ruky, podíváte se na ni tak povíte: Tak toto je Jana, ta je dnes letuška, a toto je Mařenka, ta má už tři děti, a pěknou rodinku má..."
A ze zadní lavice se ozve:
"A toto byla naše učitelka a ta je už dnes mrtvá."


Paní učitelka ve škole zadá výkres a děti mají nakreslit nějaký pěkný obrázek. Pepíček kreslí celou hodinu a na konci to odevzdá. Učitelka se podívá a z papíru na ni kouká píča, ale jak živá. Učitelka:
"Vyřiď tatínkovi, aby se dostavil do školy."
Tatík přijde a učitelka si mu stěžuje a ukáže mu výkres. Otec ho chvíli prohlíží a říká:
"No to nic nejni, todle. To, u nás doma ji nakreslil na kamna a já si spálil čůráka a dědek jazyk!"


Paní učitelka se ptá dětí, které zvíře se nejrychleji naučí mluvit lidskou řečí. Nikdo se nehlásí, až po chvíli Pepíček:
"No, Pepíčku, tak které zvířátko?"
"Prosím, rybičky."
"A jak jsi na to přišel, Pepíčku?"
"Sím, naši mají v ložnici akvárium a nedávno se odtamtud ozvalo: 'Jestli mě ještě jednou kousneš do ocasu, tak tě prohodím akváriem!'"


Paní učitelka se ptá Pepíčka:
"Co je to za zvíře - je hnědé a má čtyři nohy."
"Pes!"
"No dobře, ale mohla by to být třeba i kočka. A řekni, jakého znáš hnědého ptáka."
"Orel!"
"Dobře, ale mohl by to být i jiný pták. Třeba takový vrabec, ten je taky dohněda."
"A paní učitelko, teď vy. Co je to - když se to strká dovnitř, je to tvrdé a suché, a když to jde ven, tak je to měkké a vlhké ..."
Učitelka se neudrží a vlepí mu facku. Pepíček na to:
"No to by taky mohlo být, ale jinak je to žvýkačka."


Ministr školství České Republiky je na návštevě u papeže a když jsou chvilku sami ptá se ho:
"Svatý otče, jaký je rozdíl mezi zjevením a zázrakem?"
"Zjevení by bylo, synu můj, kdyby se tu před tebou objevil Ján Amos Komenský."
"A zázrak?"
"Zázrak by byl, kdyby se tu objevil Ján Amos Komenský a neposlal tě do prdele!"


Ve škole děti tvoří věty se slovy jelikož a pravděpodobně. Přihlásí se Mařenka a říká:
"Jelikož jsem se celý rok pilně učila, pravděpodobně dostanu něco za vysvědčení."
"Pěkné," říká paní učitelka," a co nám řekneš ty, Pepíčku?"
Pepíček, starý sprosťák, se postaví a říká:
"Babička běží přes dvůr a v ruce třímá výtisk Izvestii..."
"No, ale Pepíčku, to určitě není věta na jelikož a pravděpodobně."
"Ale je, paní učitelko, jen mě to nechte dopovídat. - Babička běží přes dvůr a v ruce třímá výtisk Izvestii, a jelikož neumí rusky, pravděpodobně se běží vysrat."


Povídá učitelka dětem:
"Děcka, prosím vás, nemluvte sprostě, vždyť pro mužské přirození je také spousta výrazů slušných; zkuste nějaké jmenovat!"
A děcka jmenují:
"Penis, pyj..." i zvedne se Pepíček a říká: "Lemrouch."
Učitelka se diví: "Lemrouch, kdes to slyšel, Pepíčku?"
"Prosím, paní učitelko, já sem to četl v pověsti o Oldřichovi a Boženě."
A cituje z knihy:
"Přijel Oldřich na koni, seskočil z koně i přiběhla k němu Božena a políbila mu lem roucha ..."


Paní učitelka našla zmrzlou sýkorku. Odnesla ji do školy, připíchla na tabuli a ptá se žáků:
"Děti, co to visí na tabuli za ptáka?"
Pepíček se pilně hlásí:
"To je, prosím, sýkorka... ale jestli visí za ptáka, to já z tý dálky nevidím ..."


Pepíček přijde domů a otec se ho ptá:
"Tak co je nového ve škole?"
"Ále dostal jsem poznámku. Učitelka se ptala, jak bysme natřeli školu, tak jsem jí řek', abysme tam jebli hnědou."
"Co si debil? To by byla škola moc tmavá!"


Ve škole:
"Copak je s tím králíkem, co mi ho chtěl tatínek poslat?"
"Prosím, já nevím, pane učiteli, ale on už zase žere."


Učitel zadal dětem úkol, aby odhláskovaly, co dělá jejich otec a co by teď udělal pro jejich třídu.
Mařenka: "Můj tatínek je pekař, P, E, K, A, Ř a upekl by nám rohlíčky."
Jiříček: "Můj tatínek je polda, P, O, L, D, A a řekl by nám, jak se má přecházet přes ulici."
Mbwonga: "Můj tatynek je elektrykař, E, L, K..., ne, E, L, T..., ne..."
Pan učitel povídá: "No nic, rozmysli si to a pak nám to povíš. Tak další."
Pepíček: "Můj tatínek je sázkař, S, Á, Z, K, A, Ř a teď by vsadil dvacet ku jedný, že to ten dementní negr neřekne správně."


Paní učitelka dává dětem otázky:
"Děti, co to je? Je to černé a uprostřed je díra."
Hlásí se Pepíček, starý sprosťák.
Učitelka: "Děti, jděte si hrát na chvilku na zahradu..."
Když děti odejdou, učitelka se ptá: "Tak Pepíčku, co to podle tebe je?"
"Přeci gramofonová deska, paní učitelko!"
Učitelka se vykloní z okna a volá: "Děti, pojďte zpátky, nebyla to píča!"


Děti jdou na procházku a přijdou k rybníku a hned se jdou koupat. Paní učitelka si říká:
"No nemám sice plavky, ale děti z toho nemají rozum, tak můžu jít jen tak."
Tak se stripne a Pepíček se jí ptá:
"Paní učitelko, co to máte mezi nohama?"
"No, víš, Pepíčku, ehm, to mám z války."
"Ale! A zrovna na píči!"


Ve škole říká paní učitelka:
"Děti řekněte mi nějakou větu na slovo Yetti."
Anička se hlásí a říká:
"Yetti je mystická postava."
Učitelka: "Ano, správně a kdo to ještě zkusí?"
Jurko s Ferkom se hlásí jako diví se slovy:
"Paní učitelko, paní učitelko, my máme dialog!"
Učitelka: "Dobře pojďte před tabuli a mluvte."
Jurko a Ferko přijdou před tabuli a říkají; Jurko:
"Je ti zima?"
Ferko: "Je, ty vole!"


Ve škole:
"Pepíčku, kdo ti pomáhal s domácím úkolem?"
"Nikdo, paní učitelko."
"Pepíčku, nelži! Kdo ti pomáhal s domácím úkolem?"
"Tatínek."
"Tak mu vyřiď, že Wolker byl Jiří a ne Johnnie."


Studenti dostali za úkol napsat sloh na téma "Lež má krátké nohy". Jeden ze studentů byl hotový za deset minut. Učitelka byla zvědavá, co za takovou chvilku napsal, a tak četl:
"V sobotu odpoledne jsem se vydal s kamarádem Karlem do lesa. Bylo krásně, slunce svítilo, lesní mýtinka lákala do mechového objetí. I zalehli jsme, lebedili si a jímala nás mírná dřímota. Vtom se v ohbí lesa objevila dívčí postava. Chtěl jsem se zvednout a podívat, ale Karel mě zadržel a pravil: "Lež, má krátké nohy!"


Děti se ve škole učily pracovat se slovníkem a dostaly za úkol zjistit význam slova "vržený". Druhý den se hlásí Pepíček a vysvětluje: "Viz vrhat."


Student neumí a tváří se zoufale. Kantor ho osloví s otázkou:
"Jak vy si vlastně představujete zkoušku na vysoké škole?"
Student: "Jako rozhovor dvou inteligentů."
Kantor: "No jo, ale co když jeden z těch dvou není inteligent, ale naprostej vůl?"
Student: "No, v tom případě inteligent bere index a odchází."


Paní učitelka se ptá dětí:
"Kolik unese člověk melounů?"
Hlásí se hodná Mařenka:
"Člověk unese dva melouny, jeden pod pravou rukou a druhý pod levou rukou."
"Správně Mařenko, a někdo další?"
Hlásí se prasák Pepíček:
"Člověk unese tři melouny - jeden pod pravou rukou, druhej pod levou rukou a třetí si narazím na čuráka."
Učitelka: "No to jsem si mohla myslet. A ještě někdo další?"
Hlásí se Honzík: "Člověk unese pět melounů."
Učitelka se diví: "No počkej, jak uneseš pět melounů?"
"Jeden pod pravou rukou, druhej pod levou rukou a na čuráka si narazím Pepíčka!"


"Dobrý den, pane profesore."
"Dobrý den, vážený pane profesore."
"Představte si, včera po lahodném obědě potkal jsem alternativně mentálně založeného spoluobčana."
"Ale jak jste to, vážený pane kolego, poznal?"
"Možná tomu lze těžko uvěřit, pane profesore, ale místo‚ obávám se, že vaše věta není úplně přesná' říkal ‚hovno', pane profesore."


V první třídě se v září ptá paní učitelka dětí:
"Kdo ví, kolik je 1+2?"
Nikdo se nahlásí.
"Opravdu to nikdo neví?"
Pak se vzadu nesměle přihlásí jedna holčička:
"Já teda nevím, kolik je 1+2, ale určitě je to to samé, jako 2+1, protože operace sčítání je na tělese reálných čísel komutativní!"


Nová paní učitelka říká své třídě:
"Teď se mi pěkně představíte. Třeba ty, chlapče, jak se jmenuješ?"
"Já jsem Prokop Buben."
"To mě nezajímá. Pověz mi, jak se jmenuješ!"


Učitelka vypráví:
"Jan Neruda se rád často díval na hvězdičky a potom napsal sbírku Písně kosmické. Zná někdo nějaký jiný případ?"
"Prosím, Jan Neruda velmi miloval Karolínu Světlou. Když potom umřela, tak napsal Kam s ním."